Stejně jako lidé, ani koně nemají předem určenou délku života. Jedna věc je ale jistá: domácí zvíře má daleko větší naději na dobrý život do svých dvaceti let, než je tomu u jeho divokého protějška. Poníci žijí déle než koně, ale podstatný vliv na věk má péče, výživa a pracovní vytížení zvířete. Je zajímavé, že zatímco některá plemena - jako je tarpan, který se podobá Exmoorskému poníkovi, plemeno American Buckskin nebo koně vyšlechtění z divokých španělských mustangů - mají prakticky nezměněný svůj "divoký" profil. Equidy moderní plemenitba od základů změnila: vylehčila se kostra a zvýšil se atletický potenciál a naopak se poněkud snížily takové "divoké" znaky, jako je odolnost vůči špatnému počasí a schopnost přežít jen na nekvalitní potravě. Rychlý růstový vývoj, například anglického plnokrevníka, je zcela nepřirozený přírodní model, přitom však pro většinu vývoje existuje víceméně stejný trend u všech equidů od hříběcího věku až po stáří.
Od narození do šesti měsíců
Od
okamžiku, kdy se hříbě narodí, má jen jednu potřebu - přežít. Narozdíl
od dětí či štěňat nebo koťat, která se dostanou ke strukům, aniž by
musela stát, musí se koně a poníci po porodu během několika málo hodin
postavit, aby se dostali ke svému prvnímu mléku - kolostru neboli
mlezivu. Je úžasné pozorovat, jak hříbě na rozdíl od jiných mláďat,
která může matka odnést mimo nebezpečí, na svých předlouhých nohou s
matkou drží krok již od prvního dne narození. Hříbata se rodí s
končetinami, dosahujícími délky dvou třetin délky končetin dospělého
koně, a tento přírodní fenomén je jedním z hlavních faktorů, které
umožňují divokému koni tak dobře odolávat přirozeným pronásledovatelům.
Do
šesti měsíců (a někdy i o něco déle) bude hříbě trávit čas pouze sáním
mateřského mléka, spaním a růstem, to vše pod dohledem klisny - jeho
matky. Kromě denní manipulace bychom od tak mladého zvířete neměli již
nic očekávat. Rychlost jeho růstu je tak vysoká, že hříbě dosáhne téměř
poloviny dospělé výšky do sedmi měsíců. Jeho požadavky na bílkoviny od
dvou týdnů do deseti měsíců jsou až 20% jeho diety ve srovnání v 12% u
dospělého koně. Požadavky mladého koně na vlákninu jsou však malé -
okolo 6% ve srovnání s 25% u dospělého zvířete.
Během prvních
několika dnů po narození by se měly klisna i hříbě ponechat v klidu a
odděleně od ostatních zvířat, aby se mezi nimi vytvořila a azba a hříbě
zesílilo. Hříbě má pouze ty protilátky, které získalo přirozeným
způsobem od klisny, a trvá několik dalších měsíců, než si vybuduje
vlastní obranyschopnost. Divoká hříbata jsou vůči nemocem náchylná a
mnohá jejich důsledkem hynou. Je štěstí, že můžeme domácí hříbata
vakcinovat proti chorobám jako je tetanus a chřipka koní. Je také
důležité začít hříbě odčervovat už od jednoho měsíce, protože hříbata
jsou citlivá na parazitární nákazy, které se přenášejí mateřským mlékem
a pastvou.
První učení
I
když jsou hříbata vychovávána v domácím prostředí, je pro jejich vývoj
důležité napodobit přirozený sociální systém ve stádě. Je zapotřebí mít
jiné klisny jako "chůvy" a v okolí jiné koně nebo poníky. Ostatní mladá
zvířata mohou být společníky pro hry, zatímco klidný veterán bude mít
roli důvěryhodného jedince s trvalým dobrým vlivem, jsou-li hříbata
konfrontována s novými věcmi a výzvami. Koně a poníci vychovávaní pouze
v lidské společnosti projevují známky nebezpečného chování, jako je
kousání a útočení, protože se nenaučily základním vztahům a
podřízenosti, jak by se stalo při normálním životě ve strukturovaném
stádě. Hříbata také nebudou schopna chovat se normálně v sociální
skupině jiných koní a budou vydávat špatné signály, což je učiní
předmětem terorizování a šikany.
Vše, čeho bychom měli výcvikem
dosáhnout, je dokázat vést zvíře pomocí ohlávky, na několik minut je v
klidu uvázat, abychom je mohli vyčistit, a postupně mu bez odporu
zvedet všechny čtyři končetiny. To vše by se mělo dělat přímo u klisny.
Je
důležité, aby končetiny a kopyta kontrolovali veterinář a podkovář.
Kosti v končetinách mají chrupavčité růstové plotnky umístěné na horním
(proximálním) a dolním (distálním) konci. Protože je chrupavka měkká,
musí být končetiny zatěžovány rovnoměrně, aby se ěhem růstu vytvořilo
pravidelné postavení jednotlivých částí. Zpočátku jsou růstové ploténky
měkké a osifikují (kostnatí) od kopyta směrem nahoru.
Ve volné
přírodě nelze vady v utváření nijak napravovat a postižené zvíře bude
ve svém dalším životě handicapováno, pokud vůbec přežije. S pomocí lidí
lze naštěstí menší vady ve vývoji končetin obvykle napravit v tomto
raném období věku.
Od šesti měsíců do dvou let věku
Po
dosažení šesti měsíců by mělo být hříbě více či méně samostatné a měli
bychom dále rozvíjet jeho důvěru v lidi a ostatní zvířata. Ve volné
přírodě by se mladá zvířata učila od svých vrstevníků a starších členů
stáda tím, že by při styku s nimi poznávala jejich roli v hierarchii
stáda. Domácí zvíře se však stalo členem lidského "stáda". Máme štěstí,
že tato mladá zvířata budou spoléhat na nás, pokud jde o zajišťování
potravy a pravděpodobně i společnosti, a tak prces vtiskávání správného
chování nebývá příliš obtížný; hříbata v nás vidí toho, kdo je krmí a
je jejich přítelem.
Během prvních dvou let života porostou těla
těchto hřbečků a klisniček velmi rychle a proto je důležité, abychom je
příliš nezatěžovali ani duševně, ani fyzicky, protože by to narušilo
jejich přirozený vývoj. Především bychom měli uspokojovat jejich
potřeby; jejich vývoji pomůžeme zavedením přirozenější péče, tedy
umožněním kontaktu s koňskými a lidskými společníky, aby se naučila
jaké je jejich místo ve "stádě", a poskytnutím dostatečného času na
hraní a odpočinek, aby mohla posilovat svaly a růst, aniž by jejich
nedospělá těla byla nadměrně zatěžována.
Odstavené hříbě už nebude
mít přirozenou dietu na míru, kterou dosud mělo od klisny v podobě
mateřského mléka, a tak je důležité, aby v krmné dávce byla dostatečná
hladina vápníku, minerálních látek a bílkovin. Dieta pro mladá zvířata
je diskutabilní záležitost, protože překrmování nebo nesprávné krmení
později vede k problémům.
Musíme si uvědomovat, že koně a poníci
dospívají různou rychlostí v závislosti na vyšlechtění; geny
plnokrevníka určují, že bude víceči méně vyvinutý ve dvou letech. Je
skutečně riskantní ( a může tro mít škodlivý dopad v dlouhodobější
perspektivě) nadměrně krmit "vytáhlé" hříbě, aby se urychlil jeho růst
kvůli předvedení. Svalům a kostem, které podpírají celé tělo, se musí
dopřát dostatečný čas na uzrání.
Je mnohem lepší poskytnout
dostatečné množství píce a pomalu stravitelného krmiva, sestaveného
tak, aby mladá zvířata netrpěla nedostatkem živin, a umožnit jim
pasení, pokud je to možné. Pro náležitý vývoj svalů postačí vypouštět
zvířata ven, aby měla pohyb. Tímto způsobem nenutíme mladá zvířata
podávat výkon jako dospělí koně, protože nedospělé zvíře si může
nepřiměřeným tréninkem, například lonžováním, nadměrně zatěžovat
klouby, a způsobit si tak deformace, jako jsou špánky (exostózy).
Kopyta by měl každých šest týdnů upravovat pokovář. Bude to minimalizovat potíže v době, kdy se kůň poprvé okove.
Porozumění schopnosti učit se...
Kůň
se přirozeným způsobem učí poznávat spojení mezi signály nebo ději,
které určují, jak se má chovat. Značnou část chování kopíruje od
starších členů stáda. Jestliže jedno zvíře vyrazí vpřed určitým směrem,
pak zbytek stáda téměř jistě vyrazí za ním, ačkoli ostatní koně k tomu
nedostali žádný podnět. Účelem učení je zajistit přežití; koně se učí
reagovat tak, aby se vyhnuly nepříjemnostem, získali odměnu v podobě
pamlsku či potravy nebo aby unikli nebezpečí.
Je důležité koně při
počátečním výcviku vystavovat takovým podnětům, jako jsou štěkající
psi, hlučné automobily apod. Výcvik se provádí tak dlouho, dokud na ně
nepřestane reagovat dramaticky. Když mladé zvíře vystavujeme novým
zážitkům, měli bychom být co nejklidnější, protože citlivě vnímá
sebenší napětí a nervozitu.
Prvních let života koně můžeme účelně využít k vytovření bezpečného zázemí zařazením nových gest, nových zvuků a vynalézavých cvičení včetně použití řeči těla pro posílení chodů. Dobré procvičování pobídky pro chod vpřed na pobídku nebo povel je vedení na ruce nebo pomocí jiného zvířete či na dlouhé otěži.
Tímto výcvikem již koni vtisneme požadovaný vzorec chování, například klid v silničním provozu, při pokládání deky, při průchodu vodou a také při cestování ve vozíku nebo na nákladním automobilu. Dobré chování by se mělo posilovat a odměňovat a život s koněm by měl být bez stresu na obou stranách!
Dva až čtyři roky
Hřebečkové
a klisničky získávají v tomto věku důvěru a ve volné přírodě by se
snažili být dominantními hřebci nebo klisnami a nahradit jiné ve stádě.
Rostou
jim svaly a vlastně už jsou zcela dorostlí. Musíme si uvědomit jejich
sílu, protože jejich hormonální aktivita může v některých případech
spouštět agresivní a nebezpečné chování. Je téměř jistě, že v očích
koně budeme mít dominantní postavení, protože mu poskytujeme potravu a
pečujeme o něj, nicméně právě v tomto věku je třeba upevnit si pozici
vůdce stáda.
Hřebečci a hřebci jsou problémovější než klisničky a
klisny, protože jejich silná povaha je daná jejich vyvíjejícím se
pohlavním pudem. Když začnou potíže při manipulaci a styku s ostatními
zvířaty, je čas myslet na kastraci, pokud nechcete mít zvíře pro
plemenitbu.
Výcvik by měl pokračovat pravidelnou manipulací a
upevňováním fyzických a hlasových povelů, jako jsou "hop", "vpřed",
"stůj" apod. Významným faktorem ve sdělování našich úmyslů je řeč těla;
je velmi důležité pokaždé ocenit a odměnit dobré chování, kterému se
kůň naučil. "Kousání" zvířete nám napomůže při manipulaci, protože kůň
je fyzicky silnější. Musíme si uvědomit, že jeho zuby prodělávají
dramatické změny, když mléčný chrup nahrazují trvalé stoličky a řezáky
- ujistěte se, že ohlávka nebo uzdečka nevyvolává tlak na tváře a
nepůsobí koni bolesti.
V divočině by nesprávné nebo agresivní
chování pokáral starší člen stáda; my nejsme schopni sklopit uši a
kopnout nebo kousnout, abychom špatné chování potrestali, můžeme však
místo toho koně koně přísným hlasem pokárat a zaujmout dominantní
postoj s výraznou gestikulací nebo je-li to zapotřebí - ho štípnout do
kůže, abychom napodobili koňské kousnutí.
Podpora mladého koně
Kolem
tří až čtyř let by měl být kůň dostatečně dospělý na to, aby zvládl
fyzickou zátěž spojenou s osedláním a ježděním. Zvířata nejsou stejná a
zatímco s jedním můžeme jít do práce snadno, s druhým jde, jako by ho
člověk cpal do klece se lvy.
Opět zdůrzňuji, že komunika mezi vámi a
koněm je zcela zásadní. Myslete na to, jak stojíte vůči zornému poli
zvířete a sedlo mu nejdříve dovolte očichat, než mu je položíte na
hřbet. Důležité jsou i hlasové povely a pokyny tělem, když už jste v
sedle. Pokud budete s koněm mluvit stejným jazykem, pak by práce s ním
měla probíhat v pohodě.
Od tří do čtyř let je kůň stále mentálně i
fyzicky nedospělý, a tak od něj nemůžeme čekat mnoho, jenom občasné
projetí nebo jednoduchý výcvik, ab se naučil nosit své tělo a při
chodech držet rovnováhu s dostatečnou zátěží jezdce na hřbetě. Kůň bude
stále přestavěný, a proto si uvědomujte místo svého těžiště, abyste mu
pomohli nést vaši tělesnou hmotnost rovnoměrně na všech čtyřech
končetinách, a vyvíjet tak rovnoměrný svalový tonus. Výcvikové lekce by
měly být krátké a různorodé, protože mladá zvířata se stejně jako děti
soustředí jenom krátce a snadno se začnou nudit. Někteří lidé dávají
hříbata dohromady se staršími a pak je vypustí ven a nejezdí je dalších
šest měsíců, aby mohla dále dospět.
Má-li nedospělý kůň rád spíš
uvolněný život, pak ho doporučuji nechávat často venku se společníky a
bez stresu z nedostatku krmení nebo nepříznivého počasí. Váš vztah s
koněm by měl být takový, že společnost a první lekce výcviku bude kůň
vítat, že bude mít zájem o práci a bude ji chápat jako výzvu.
Doporučení, jak krmit
Protože
se rychlost růstu těla zpomalial, bude kmná dávka koně založena na bázi
píce s přídavkem dalších krmiv, tak, jak vyžaduje jeho stavba a
temperament. Bude tedy mít stejnou výživu jako dospělý kůň.
"Člověkem
vyrobený" a pěstovaný pastevní porost, podporovaný účinkem hnojiv
bohatých na dusík, může u některých koní vyvolat nemoc kopyt zvanou
lamitida. Abyste tuto nemoc zvládli, budete muset přeorganizovat
pasení. Když jsou příznaky na ústupu, dávám přednost tomu, aby kůň
zůstal co nejvíce venku. Je-li však pastva horší kvality, měl by dostat
náhubek nebo být po určitou dobu na dvoře nebo v jízdárně. Jistě, dvě
hodiny denně na dobré pastvě a následné ustájení není dobrý stav,
protože příjem krmiva není stálý - bujný pastevní porost situaci
poněkud zlepšuje, zatímco následující období bez krmiva narušuje
činnost žaludky. Navíc stání ve stáji snižuje oběh krve v končetinách.
Nové podkovy
S postupujícím opotřebením kopyt v důsledku ježdění bude zapotřebí některá upravit a nejspíš i zanedlouho koně znovu okovat. Poníci se v přirozeném prostředí při vyhledávání potravy pohybují po krajině na mnohamílové vzdálenosti a jejich kopyta se automatick obrušují o zem. Také geografické umístění a výživa mají přímý vliv na kvalitu kopyt. Koně pocházející ze zemí s horkým podnebím je mají přirozeně strmá s tvrdou kopytní stěnou, zatímco podmáčená půda způsobuje, že kopyta jsou měkčí a širší. Taková kopyta umožnila čistokrevnému Exmoorskému poníkovi zvládnout jeho přirozené prostředí na anglických vřesovištích anebo starým plemenům, jako je například arabsý kůň, nachodit desítky kilometrů po ostrém a suchém písku. Oslabená kopyta nutně vyžadují okování. Pokud se mladý kůň již seznámil se vzhledem, pachem a zvuky, jež doprovázejí podkováře, a s jeho prací, pak by okování nemělo představovat velký problém.
Od pěti do osmi let
Kůň
dospívá, většinu jízdních situací by měl s jistotou zvládat a stejěn
dobře by se měl přizpůsobit pobídkám rukou a nohou. Samozřejmostí by
měla být rovnováha ve všech chodem.
Výcvik nyní pokračuje tak, že od
koně požadujeme složitější přechody a obraty a pracujeme s kavaletami,
od kterých pak můžeme přejít ke skokům. Koně jsou díky tělesné stavbě
dobří skokani, i když mu tělsná hmotnost při skocích značně zatěžuje
přední končetiny. Proto je důležité, aby koně byli plnědospělí a tyto
nárazy vydrželi. Ve
volné přírodě jsou jen zřídkakdy nuceni přeskočit víc než padlý strom,
zato mnoho domácích zvířat se šlechtí ke zdokonalení už vrozených
skokových schopností.
V tomto věku už koně nezatěžuje další růst, a
tak jsou schopni fyzicky zvládnout všechny běžné situace. Pokud je kůň
zdravý, může dělat všechno, počínaje výstavami a drezúrou přes parkur,
military, pólo či dostihy až po vytrvalostí ježdění. Jeho zkušenost a
dovednost může posilovat ve všech oblastech, které vám oběma vyhovují.
Zátěž by se měla zvyšovat postupně, tak, aby se svaly stačily adaptovat
a zvíře se "nepřetáhlo" - to by způsobilo, že ve vás ztratí důvěru.
Budování
vztahu s koněm věnujte většinu času. Radujte se ze společné práce a oba
vydávejte energii a schopnosti na dosažení maximálního výkonu. Ve volné
přírodě se koně denně setkávají s takovými úkoly, jako je najít
potravu, překonat obtížný terén či vyřešit potyčku ve stádě. Tělesně
připravené a zdravé zvíře, které má své zaměstnání, se bude ze života
těšit víc než zvíře lenivé a znuděné, které nemá co na práci.
Doporučení pro krmení
Na
vrcholu života, bez potíží, které přináší růst a stárnutí, by koni měla
optimálně sloužit trávicí soustava a přeměňovat kvalitní píci tak, ab
si udržel dobrou náladu a prospíval. V době, kdy je plně dorostlý, by
měl mít dietu založenou na stavu kondice a potřebě energie. Měl by mít
možnost se co nejdéle pást, protože pasení jakožto způsob přísunu
potravy nutí k lehkému pohybu udržujícímu pohyblivost kloubů a tělesné
připravenosti.
Potrava se ve střevě rozkládá a pomalu se z ní
uvolňuje energie odpovídající lehké práci. V zimě a při většině
intenzivnějších prací lze přidávat obiloviny, semena a také oleje -
podle individuálních požadavků zvířete. Krmná dávky by měla být
vyvážená podle typu vykonávané práce a tělesné hmotnosti koně, kterou
je schopen si udržet. Krmiva a směsi přidávané k dietě by měly být v
rovnováze s jeho potřebami. Buďte opatrní a nezkrmujte vysoké množství
škrobu nebo cukrů, protože mohou vyvolat azutúrii či azotémii (nadbytek
nebílkovinného dusíku v moči), když zvířata při dakové dietě náhle
začnou těžce pracovat.
Zvířeti přecházejícímu na těžší práci se
začne výrazně formovat tělo, protože práce vytváří svalové napětí, a
proto je důležité kontrolovat, zda má vhodnou výstroj, zda mu všechno
padne. Stejně je tomu s udidly - ta však budete muset mnohokrát
zkoušet, chcete-li dosáhnout lehkosti a kontroly.
Devět až patnáct let
Koně
a poníci jsou v tomto věku na svém vrcholu. Mají mnoho zkušeností a
spíš než aby to sami potřebovali, něčemu naučí své jezdce.
V
těchto letech bude sportovní kůň slavit vrcholné úspěchy, ale po
dosažení patnácti roků začne s vrcholovým závoděním pomalu končit.
Začne ho zmáhat neustálé udržování plné síly pro špičkové soutěže v
disciplínách jako je například military. Zato drezurní koně nebo koně
na lasování telete mohou pokračovat a zlepšovat se ještě mnoho let.
Bývalá závodní nebo drezurní zvířata jsou v tomto věku velice žádaná.
Opět
zdůrazňuji, že velkou roli hraje plemeno nebo typ zvířete. Pro dítě je
z hlediska snadného ovládání poník tohoto věku vhodnější, než by bylo
zvíře mladší. Dokonalevyšlechtěný poník nebo kůň však může být už
považován za starého a méně vhodného pro "vystavování". Všechna taková
zvířata však budou schopná účastnit se soutěží na nižších úrovních.
Šestnáct až čtyřiadvacet let
Pro
majitele je cenné, že zvířata v tomto věku lze získat poměrně levně, a
přitom stále mají co nabídnout. Bojácné děti, dospělí, kteří se učí
jezdit, nebo lidé, jimž stačí rekreační ježdění, je budou velmi snadno
ovládat. Tito koně jsou velice důvěryhodní a tolerantní, naučili se
našemu "jazyku" a znají naše slabůstky, i přesto, že my nechápeme
jejich.
Máte-li koně od útlého věku, pak jistě oceníte, kolik vám
toho v mládí dal, a nejspíš budete připraveni mu to splatit vydatnou
péčí v době, kdy bude starý - všechna tato zvířata vyžadují naši úctu.
Zdravotní problémy
Počátek
tělesných problémů, jako je artritida, která je velmi běžná u zvířat
tohoto věku a zvlášť těch, která vedla aktivní život, se může stát dost
nákladnou finanční záležitostí, protože budete platit účty
veterinárního lékaře. Je důležité poznamenat, že některé formy
osteoartritidy, které způsobují záněty a bolesti, budou vyvolávat menší
bolesti, případně bolesti zcela zmizí tehdy, když zvíře ještě víc
zestárne. Zvíře se tak částečně uzdraví, i když jeho postižené klouby
budou méně pohyblivé.
Ve volné přírodě problémy související s věkem
vedou k postupnému oddělení zvířete od stáda, protože není schopno s
ním udržet tempo, nebo k smrti, když vyhladoví, neschopno přijímat
potravu v důsledku vypadání zubů. Tyto problémy jsme schopni zmírnit
zubní péčí, péčí veterinárního lékaře nebo bylinnými čijinými
alternativními terapiemi, které máme k dispozici.
Čím déle udržíme
koně mírným cvičením ve výběhu v pohybu, tím déle bude schopen dělat
lehkou práci a udržovat klouby a trávení v dobré formě.
Doporučení pro krmení
Ve stáří se populace bakterií ve střevech
zmenšuje, a tak se sníží schopnost štěpit potravu a vstřebávat živiny.
proto bychom koním měli situaci ulehčit, aby zůstali v dobré kondici a
byli zdraví.
Koně a poníci, kteří byli aktivní v mladém věku, by se neměli jen "vyhánět na pastvinu", kde nemají žádný smysl života. Je pro ně těžké přežívat bez pozornosti a vzrušení, které prožívali, když byli v "zaměstnání". Taková zvířata by neměla odcházet do důchodu, nejsou-li k tomu zdravotní důvody. Někdy i v pokročilém věku lze dovednosti starých zvířat přesměrovat, například pro tahání, kdy větší část tělesné hmotnosti koně nesou hrudník a plece a práci mu usnadňuje i vozík. Je to lepší než zátěž soustředěná přímo na páteř, což se děje při ježdění.
I zvíře, které nemůže být ježděno, ocení, když se vezme na výstavu spolu s ostatními koňmi, aby nasálo atmosféru a naopak pomohlo uklidnit příliš vzrušené mladé koně nebo koně se špatných chováním.
Nad dvacet pět let
V
tomto věku kupuje koně nebo poníka jen málo lidí, i když může být
prospěšný, například jako společník jiného zvířete. My jim naopak
můžeme nabídnout snadný život bez stresů. Je důležité dt takovým
zvířatům pocítit, že jsou cennou složkou stáje a ne jen bezcenným,
nadbytečným tvorem. Čas, který strávíme čištěním a další péčí o starého
koně, mu pomůže udržet v činnosti mozek. Staré zvíře ponechané pouze na
pastvině, může snadno podlehnout depresy a uzavřít se do sebe, protože
nemá kontakt s ostatními koňmi nebo lidmi. Naproti tomu se ve stádě
může stát obětí šikany a terorizování, pokud se sociální uspořádání
stáda pravidelně nemonitoruje.
Úplná nečinnost v tomto věku přináší
psychický a fyzický rozpad osobnosti zvířte. Je daleko lepší brát
takového koně na příležitostné vyjížďky, zapřáhnout ho, vést ho jiným
zvířetem nebo na ruce - konec konců ho můžeme vzít na procházku se
psem! Je nezbytné zvíře posoudit; sami poznáte zda zvíře netrpí. Je-li
kůň pohromadě s blízkým společníkem, je šťasten, když s ním může jít,
když ale musí opustit bezpečí svého pozemku a odejít někam sám, může se
dostat do stresu. Ve volné přírodě se koně-veteráni neodvažují
vzdalovat od stáda, protože se pak mohou stát snadnou kořistí nebo se
mohou ztratit, když stádo odejde bez nich. To může být důvod, proč se
stará zvířat budou při každém zastavení na skupinovém lovu nebo
vyjížďce přetahovat, jen aby udržela tempo, ale budou netečná a pomalá,
když je budete chtít vzít ven samotná, a budou stále volat své
společníky. Přitom v mladších letech by jim to vyhovovalo.
Pokud
výlety nepřipadají vúvahu, poskytněte starému kamarádovi víc svobody
tak, že mu dovolíte potulovat se po dvoře, třeba když ostatní koně
budou zavřeni, nebo ho zaměstnáte jako travní sekačku, když budete v
zahradě vytrhávat plevel Moje stará klisna "navštěvovala" ve dvoře
rožnění a stála ve frontě s ostatními hosty, aby se dostala k
bufetovému stolu. Všechny to pobavilo. Dokonce i žebrala předníma o
přidání!
Kůň se během stárnutí stává mrzutějším nebo naopak
roztomilejším. Pokud ale spadá d té milejší kategorie, neznamená to, že
je schopen tolerovat víc než mladé zvíře. Není správné dopustit, aby se
takové zvíře s dobrou povahou stalo zdrojem zábavy při oslavě pátých
narozenin dítěte jenom proto, že ten dobrák nemá to srdce štípnout
děcko do zadnice za to, že ho tahá za ocas.
Stejně tak může starý
kůň nebo poník trpět terorizováním na pastvě, protože se ostatním
estačí ubránit. Příroda je krutá, když zvířata soupeří o přežití. Tento
problém se ve zvířeti může hluboce zakořenit a působit mu hluboký
stres. Vy si to ani nemusíte uvědomvat - do té doby, kdy se přznaky
stanou evidentními. Má stará klisna trpěla "záchvaty" podobnými
epileptickým křečím, když se dostala do velkého stáda. Příčinnou byly
obavy ze šikany a terorizování. Je nezbytné vybrat správné společníky,
případně jen jednoho, toho "nejlepšího přítele", který bude mít ze
společnosti starého koně radost a ocení ho jako sobě rovného.
Kůň
starý přes dvacet pět let bude trpět úbytkem svalové hmoty a zkřehnou
mu kosti, tak, jako starým llidem. Takovému zvířeti se musí stejně jako
hříběti podávat krmivo s vysokým obsahem bílkovin a vápníku, ab se
svalová hmota udržela a posílila se struktura kostí. Objem krmiva se
musí zvýšit, protože kůň je nemusí náležitě strávit. Schopnost enzymů a
bakterií trávit přijatou potravu a krevního a lymfatického systému
absorbovat vstřebané živiny je ve vysokém věku snížena. Rozhodně
předejděte obezitě starého koně, protože přebytečná tělasná hmotnost by
zbytečně zatěžovala orgány a končetiny.
Příznaky stárnut
Klasickými
příznaky stárnutí jsou propdlý hřbet a spuštěné břicho, ztuhlost
končetin, šedivění srsti okolo nozder i na jiných částech těla a srst
celkově silnější než v mladším věku.
Srst
přirozeně brání úniku tělesného tepla. Pokud zvířata pociťují chlad a
třesou se, ztrácí veškerou kondici a bude velmi obtížné ji obnovit. I v
letních měsících mohou mít starší koně zimní srst; pokud žijí venku,
pomáhá jim nahrazovat pokles teploty za chladnějších nocí. Koně si v
srsti udržují vzduchovou vrstvu, anebo vzduch ze srsti v teplejším
počasí vytlačí, a tak řídí svůj tepelný režim.
Ustájený kůň bude
potřebovat deku stejně jako zvíře chované venku, protože mu nedostatek
pohybu zpomalí krevní oběh a on bude pociťovat chlad. Kupte jednu nebo
dvě vodu odpzující deky a několik tenkých podkladových deček, abyste
koni podle vnější teploty mohli dát více či méně vrstev. V teple ho
udrží také časté krmení, protože tělo bude potravu trávit. Trvalý
přísun kvalitní píce v podobě pastvy, vojtěšky či sena s přídavkem
snadno stravitelných krmiv bude vyhovovat požadavkům koně na objem i
obsah vitamínů.
Má-li kůň potíže se žvýkáním, nabízejte mu pamlsky,
třeba mrkev, a dávejte mu navlčené granule a krátkou řezanku nebo
namočené cukrovarnické řepné řízky. Jistě, budete zvíře nestydatě
rozmazlovat, to ale neznamená, že je budete obtěžovat i tehdy, když mu
vaše přítomnost nebude dělat radost. Někteří koně a poníci mají
citlivou kůži a nelíbí se jim dlouhé čištění. Jestliže s koněm máte
dobrý vztah, pak porozumíte jaho "řeči těla", kterou bude vyjadřovat
"nech mě o samotě" nebo "ještě víc téhle péče, prosím".
I menší
zdravotní problémy mohou v pokročilém věku nabýt na významu, protože
třeba mírná ztuhlost a ztráta svalové hmoty může vést k tomu, že kůň
nakonec nebude schopný vstát. Jestliže tak velké zvíře předtím delší
dobu leželo, překrví se mu plíce, protože byli příliš dlouho stlačené.
Koně ve volné přírodě se tak vysokého věku nedožívají. Jakmile se
stanou slabšími a méně čilými, zabijí je predátoři nebo pomalu zemřou v
důsledku podvýživy nebo poranění. Smrt mají domácí koně "vylepšenou",
protože jim většinou spíš než vyčerpání z nemoci či zranění ukončí
utrpení uspávací injekce.
Je důležité znát svého koně. Protože byste
měli, i když je starý a pomalý a má řadu bolestí poznat, zda je celkově
čilý, spokojený a zdravý a zda má stále ještě vůli žít. Když už o něj
lépe pečovat nelze, a přesto trpí, pak zvažte zda mu neříct "sbohem".